|
Vydelejte si penize
na internetu se mnou !
Rychle, jednoduse, elegantne. Osobne Vam pomohu.
Domů
| |
Zvířátka 
 Na
světě jsou miliardy zvířátek. Některá jsou hravá jiná dravá. Některá jsou ošklivá jiná krásná. Některá jsou
ochočitelná a jiná zůstanou navždy divoká.
Já jsem nikdy doma žádné zvířátko neměl. No tedy pokud nepočítám křečka, morče a rybičky. Ti byli také všichni
moc bezva, ale nějak se mi nedařilo se s nimi mazlit. Možná proto jsem vždy domů přivedl pejska nebo kočičku.
Nic z toho ale neprošlo ...
Jenže v létě se to změnilo. Na chatě si nás oblíbila toulavá kočička. No já jsem o ni moc zájem neměl, ale
bylo nám ji moc líto. Byla chudinka dost zubožená. Zlomený ocásek, nemocné očičko, šíleně vyhublá a místo
mňoukání vrká. Dávali jsme jí mlíčko a začali se o ni starat. Během pár dnů si nás skutečně získala. Dokonce
jsem v noci vstával a chodil ji ven přikrývat. Byl sice srpen, ale teplota byla skoro celý měsíc okolo 5
stupňů a ještě byl pořád šílený vítr. Stále pčíkala a byla nemocná. Pak se to ale začalo zlepšovat.
Už je to celkem dost dlouho co je s námi, ale stále se nás bojí. Tedy už jen malinko, ale přeci. No a cizí
lidé to je pro ni povel okamžitě zmizet. Bůh ví, jak se k ní kdo před tím choval.
Právě ta její pokora a vděčnost k nám je naprosto odzbrojující. Už si skutečně nedovedeme představit, že by
jsme ji neměli a nemohli se o ni starat. To co nám dává je něco nepopsatelného. Je kouzelná ....
Poslední měsíce díky Koči (tak se ta naše kráska jmenuje), o zvířátkách mluvíme i s jinými lidmi. Docela mne
překvapilo, kolik lidí má rádo zvířátka a nebo nějaké už i doma mají. Je to web pro všechny, co milují
zvířátka. Je to web pro Vás. Pokud máte doma jakékoli zvířátko, tak se o něj hezky starejte a ono Vám bude
velmi vděčné. Vždyť jste jediní na celém světě, koho má ....
Zvířátka žijí všude okolo nás.
Mnoho z nás dokonce nějaké to zvířátko má doma. Já mám doma třeba nádhernou kočičku. Je nalezená, mourovatá a
má zlomený ocásek. Asi si ale těžko dovedete představit jak mi chybí, když ji chvilku nevidím ...
Vy ale máte doma třeba zase nějaké jiné zvíře. Ať je to pes, rybičky, morče, křečka, hada, koně a nebo bůhví
co .
V každém případě ale jistě víte, že zvířátko neznamená se s ním jen mazlit, ale také se o něj pečlivě starat.
Chodit s ním ven, dávat mu pravidelně jíst, čistit mu pelíšek atd.. Ale i to všechno je radost. Jen návštěva u
veterináře nebo veterinární stanice radost není. Tedy pro nás, ale svému zvířecímu miláčkovi pomáháte .....
Zkrátka jde mi o to, aby jste měli svá zvířátka rádi a pečovali o ně.
Zvířátka jsou nádherná a s nimi je svět hned hezčí a veselejší. Znamená to sice potom chodit na veterinární
stanici, ale kdo by to pro svého miláčka neuděl , že čas od času zajde na veterinu. Pomáhejte zvířátkům a ony
budou zase pomáhat Vám. Zvířátka jsou náramně vděčná ... uvidíte sami ....
Kočky, ochránkyně i naše zrcadla
Od chvíle, kdy jsem jako malý kluk uviděl v Náprstkově muzeu v Praze mumii kočky přivezenou z Egypta,
starou několik tisíc let, nešlo mi z hlavy, proč právě tohle stvoření. Proč právě kočky se mumifikovaly stejně
jako lidé.
Kočky mne přitahovaly a stále přitahují jako magnet. Proč se ale o nich říká, že jsou falešné? Stvoření se
zkaženým charakterem by si přeci moudří dávní Egypťané nikdy nevybrali jako své blízké průvodce. Tak blízké,
že si je nechávali mumifikovat a ukládat k sobě do hrobek.
Učil jsem se při každé příležitosti navázat s kočkami kontakt a porozumět jejich způsobu vyjadřování, stylu
života, charakteru. Není to jednoduché. Kočky nemají mimické svaly v obličeji, a tak pro většinu lidí mají
neměnnou tvář hráče pokeru. Přesto dnes dokážu z řeči jejich těla přečíst většinu toho, co chtějí vyjádřit.
Porozumíte-li vertikálně zdviženému ocásku a vláčné chůzi jako signálu : „jsem v pohodě, sebevědomá a cítím
se v bezpečí „- můžete se pokusit o kontakt. Rychlé švihání špičkou chvostu naopak vyjadřuje nepříjemné
rozčilení. Sklopené uši dozadu už doslova vztek, pocit ohrožení a otevřenou výhrůžku : „Tohle si nenechám
líbit“.
Kočky nejsou falešné. Jen nikomu nedovolí, aby jim ubližoval. Nejsou falešné - to jen my nerozumíme jejich
řeči a chováme se k nim jak k plyšovým hračkám. Hračkám, které mají vydržet naše necitlivé zacházení s nimi
bez protestů. Vycházíme z lidských kalkulací: „živím tě, tak mne musíš poslouchat. Nechávám tě bydlet v teple
svého domova – mám právo určovat ti, co musíš a co nesmíš“.
Kočky pohrdají lidskými musíš a nesmíš a neprodají svoji svobodu ani za jídlo ani za nic jiného. Nejsou
falešné. Jsou svobodné. Osobnosti. Musíte si je získat svojí otevřeností a upřímností. Nenechají se zlomit
násilím. Raději od Vás utečou, než by se nechaly zotročit.
A ještě umí něco moc zajímavého. Stejně jako psi. Dokáží vnímat naše myšlenky. Nezajímají je naše slova.
Znají předem naše úmysly a nedají se „nachytat“. Lidé, kteří se naučili s druhými lidmi manipulovat pomocí
slov a přitom skrývat svoje skutečné úmysly, při setkáních s kočkou zuří. Kočka se nedá obalamutit slovem.
Reaguje ne na slova ale na úmysl.
Dost často se stane, že nás kočka poškrábe při hře. Nebo naše dítě ve chvíli, kdy jeho myšlenky začnou být
agresivní. Tisící škrábanci mne učily rozpoznat tu mez, kdy se ze hry stává rvačka, z nevinného kočkování
dravý souboj.
Přesto se i v nejprudším „zápasu“ s vytasenými zuby a drápy ve zlomku vteřiny dokázaly změnit v něžná koťátka
s hebkými tlapkami. To když jsem zastavil myšlenky a uprostřed nejdivočejší hry nečekaně položil svůj obličej
na jejich kožíšek. Dokonce i když to bylo bříško, které si kočka chrání nejvíc. Nikdy, NIKDY, mne neškrábly do
obličeje, nikdy mi neublížily. Cítily, že když k nim skláním hlavu, je to projev lásky a ne pokus kousnout.
Pokud ale v danou chvíli nestály o podobné projevy, zasyčely nebo se naježily a zavrčely. Pak bylo záhodno
respektovat jejich vůli. Nerespektování znamenalo drápkovou odvetu za překročení hranic.
Miluji kočky. Jejich individualitu i schopnost vytušit, jak se „jejich“ člověk právě cítí. Umění ve
správnou chvíli uhodit drápkem nebo naopak přijít láskyplně na pomoc.
Pomáhají něžným mazlením, hlazením pacičkami, masáží přešlapujícími tlapkami nebo jen hlasitým vrněním,
které uzdravuje lidi stejně jako kočky. Kočky vrnění používají jako léku na svoje bolestivé stavy nebo vážné
nemoci. Člověka odměňují léčivým vrněním, když se cítí v jeho společnosti hodně dobře.
Někdy také jen neviditelně stahují z člověka těžkou energii ve chvílích, kdy si mu sednou na klín, lehnou
na rameno, nebo se otírají kolem nohou. Kočky jsou jedinečné léčitelky. Mnohokrát jsem sledoval, jak ta která
z mých kočiček si vybírá ke komu z těch, co přišli na návštěvu, si sednout a ke komu ne. Každá je
„specialistka“ na něco jiného. Jedna léčí potíže, čakry, jiná srdeční čakru, další odhání cizí těžké myšlenky.
Miluji kočky. Za to jaké jsou. Že vůbec jsou. Za to, že si nás adoptují. Ne my kočky ale kočky si vybírají
nás. To ony rozhodují, jestli zůstanou nebo ne. Stejně, jako se rozhodla tenkrát moje Koči.
Taky se mi moc líbí, jak umějí zrcadlit povahu „svého“ člověka. Jsou kočky - válečníci, které se budou domů
vracet potrhané, špinavé, dotlučené, jak se rvaly o svá teritoria s jinými kočkami. A taky jsou peciválové,
kteří neslezou z polštáře. Čtyři koťátka z jednoho vrhu a každé úplně jiné podle toho, u koho vyrůstá.
Zrcadlí povahu „svého člověka“. Znal jsem například obrovského perského kocoura jedné staré paní, která
tváří v tvář ke každému byla jako med ale za zády samá pomluva. Vylézával nečekaně z pod stolu, kde se
schovával, a každého příchozího bez varování a bez důvodku kousnul do nohy. Pak pomalu odkráčel pryč, jako by
se nic nestalo. Zákeřný závistivec útočící ze zálohy.
- Stará paní navíc nikdy neopustila vesnici, do níž se před desítkami let přivdala, Kocour, když jednou
utekl za plot, ztratil orientaci a zoufale volal, aby ho zachránili. Neuměl se vrátit zpátky ze vzdálenosti
pouhých 20 metrů od domu. Zachránce pak na prahu svého domu „za odměnu“ pokousal.
- Jiný kocourek zase nevytáhnul paty ze dvorku, přestože teritorium koček měří častokrát i několik kilometrů
čtverečních. Jako slečna majitelka.
- Další kocourek si zase proti všem „obvyklým“ pravidlům ochočil spolubydlícího psa natolik, že v noci spává
stočený na jeho rozložitém hřbetě.
Kočky jsou nevyzpytatelné a dokáží nás častokrát neuvěřitelně překvapit. Třeba svojí odvahou a mrštností,
když se pustí do vetřelce v podobě nebezpečného potkana. Nebo vynalézavostí, jak se vyšplhat na nedostupná
okna blíž k těm, co milují. I potřebou objevovat po nocích neznámé stezky. Umějí vidět, co našim očím zůstává
ukryto.
Stejně jako člověk loví, i když nemají hlad, a umějí se jako člověk i přežrat „do bezvědomí“. Dokáží se
rozkošnicky povalovat v peřinách i přežít strádání mrazivých dnů. Jsou samostatné, nezávislé, neprodejné. Mají
eleganci a šarm aristokratů, milují čistotu a lásku oplácejí láskou.
Ve starém Egyptě existovala kočičí bohyně Basket. I v Japonsku mají kočičího bůžka. Jejich sošky mají
pomáhat chránit domov, lásku. Je toho hodně, čím nás mohou obdarovat, i co se od nich můžeme naučit. Mňau.
Miluju kočky, ta nádherná, vznešená a citlivá stvoření. Jsem šťastný, že mi dovolily nahlédnout do jejich
světa.
|
